Tak už si to přiznej, Lucko!- Tak jsem anorektička a co?!

10. února 2012 v 10:00 | LolipopMonster |  Tak už si to přiznej, Lucko!
Kapitola 1- Tak jsem anorektička a co?!


Dívám se ven na krásnou zelenou louku, kde roste spousta krásných květin a poletují motýlci. Já sedím ve starém vytahenm tričku a teplákách a mám na krajíčku. Chci jít ven a žít zase normláně. Jenže nemůžu jsem tu zavřená jak nějakej blázen, ale to já nejsem! Všichni si vymysleli že mám anorexii a bulímii. Nemám jen chci být hubená né žadná tlusťoška! Oni to nechápou. Oni na mě nevidí ty nedokonalosti.


Všechno to začalo tak nevinně. Jeden kamarád mi řekl že mi určité plavky nesluší že v nich mám velký zadek a vypouklé břicho. No tak jsem začala hubnout. On to totiž nebyl jen tak nějaký kamarád. Mě se v tu chvíli děsně moc líbil a hubla jsem jen kvůli němu. Teda ze začátku pak jsem hubla,hubnu, kvůli tomu že jsem opravdu tlustá. No a nakonec si moje mamka usmyslela že mám anorexii a všichni ji v tom podporují. Taková blbost! No a tak jsem tady. Jsem blázen co je posedlý hubnutím.
Pan doktor mi řekl ať si začnu psát deník. Jo, to mi hrozně pomůže, ani nevím co tam mám psát. Prý mám napsat všechno předtím než jsem se sem dostala. Všechno co mě sem dohnalo.

5.7.2011

Jmenuji se Lucie Nováková a jsem anorektička. Teda já si to nemyslím ale všichni kolem mě to říkájí tak si to žačínám myslet taky. Možná jsem anorektička ale určitě nejsem blázen. Proto nechápu proč jsem zvřená v blázinci. Pan doktor Holeček mi říká že první krokem léčby je to že si musím připustit že jsem nemocná a že potřebuji pomoct.
Já nechci pomoct, chci být stále hubená ale oni mě tady chtějí vykrmit. Nejsem žáná husa aby si mě vykrmovali.
Mám psát o tom jak jsem vlastně přišla k tomu že budu drasticky hubnout a mučit svoje tělo cvičením.
Před rokem jsem byla 16 letá normální holka. Ani tlustá ani hubná. Neřešila jsem vetší zadek nebo vypouklé bíško, v tu dobu mi to přišlo úplně normální. Teď kdybych na svém hnusném těle objevila vypouklé břcho cvičila bych a nejmně tři dny bych nejedla. Ikdyž tady mě přísně hlídají.
No prosě jsem moc neřešila jak vypadá moje tělo a nehlídala kolik kalorií má jaké jídlo.
Měla jsem spoustu kamarádek a byla jsem šťastná. Moje tělo fungovalo normálně a já si žila obyčejný život.

Zaklapnu deník a hodím ho napostel.
,,Je to nesmysl!" zakřčím a do očí s mi nahrnuly slzy. Nechci nikam psát svoji nehutnou, tlustou minulost! Z chodby se ozve volání na oběd. Otřu si stékající slzu ale nikam nejdu.
Deptá mě každé sousto které musím sníst. Všechna ta dřina výjde v niveč.
,,Lucko pojď na oběd." do pokoje vstoupí sestřička Mariana.
Ani se k ní nepodívám a odseknu ,,Nemám hlad!"
,,Sama moc dobře víš že musíš jíst! Nebo chceš snad zemřít?" každý si myslí že když se znnímí o smrti tak si dám plný talíř kalorií a s chutí ho do sebe nahážu.
,,Radši chcípnu než abych byla tlustá!" zakřičím na ni a zčnu plakat. Pláč se ale rychle změní v hysterický záchvat. Nadávám všem na koho si vzpomenu. Na mamku že mě sem nechala zavřít, na tátu že ji v tom podpořil, na nejlepší kamarádku Týnu že je s nima za jedno, na pana doktora protože chce abych byla zase tlustá.
,,Chápete já vás všechny nenávidím, ale ještě víc nenávidím svoje tlusté a husné tělo." vyhrnu si tričko a začnu hledat špeky. Najednou se mi zamotá hlava a já padám k zemi.

Probudím se v bílé místnosti, na malou chvilku si myslím že jsem v nebi ale pak uvidím nějakou sestřičku. Jsem v blázinci.
,,A hele šípková Růženka se nám pobrala." řekne někdo a já si přeji ať jsem mrtvá.
,,Teda slečno vy jste nám dala." usměje se na mě doktor Holeček. ,,Už jsme si mysleli že se vám to vaše zesláblé srdíčko zastavilo navždy." zírám na strop a dělám že tam není.
,,Já vím nechcete to poslouchat, ale milá slečno jestli v tom budete pokračovat tak za chvíli budeme volat vaší rodině že jsem mrtvá. A jestli to vážně chcete tak odejděte si umřít jinam. Zabíráte místo někomu kdo o naši pomoc stojí a chce zase žít normálně!" vyschne mi v krku. Hrudník se mi sevře a já nevypustím ani hlásku. V očích mě pálí slzy. Já nechci umřít. Ikdyž jsem sii to už tolikrát přála tak nechci! Nechci být už anorektička!
Poslušně sním teplý kuřecí vývar. Překonám i to že bych ho šla nejraději vyzvracet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama